Jindříšek

 

 

Jak jsem se stala narkomankou aneb třetí porod a už nikdy více!

 

Vše perfektně naplánované.

V sobotu 17.10.2015 příjezd do porodnice stanoven na 11:30 hod. Plánovaný porod cca v 13 hod. Mělo to celkem rychlý spád - vyplnila jsem papíry a na víc už nezbýval čas. Kdyby řekli, že mám přijet na příjem dřív, určitě bych tak učinila. Takže na plánovaný třetí císař jsem byla bez vykapané kapačky, bez klystýru, bez kompresních punčoch, který jsem tak chtěla a bez sprchy..... Bylo to tak rychlé, že jsem ležela s cévkou na lehátku a pomalu boty jsem měla ještě na nohou (aspoň mi tak přišlo :-(...)

Spinální anestezie  poněkud rychlá, zneklidňoval mne fakt, že paní doktorka, která mi ho aplikovala u Barušky tu bohužel nebyla. Byla mi zima od nohou, spinál postupně začal zabírat, ale cítila jsem se nějak pořád divně. Nicméně nový sál, nádhera. Prostředí vážně pěkné. Uklidňoval mne pohled na prim. MUDr. Sáka i prim. MUDr. Hanzla. Říkala jsem si, to bude dobrý - za sebe i za malýho..... No, máčkli mi na břicho až jsem měla žaludek v krku a byl tu malý.... se slovy: "Kde se to ve Vás bere?" Křiku na plný sál plno, se slovy pana Sáka "Ještě štěstí, že jste se z paneláku odstěhovali, to by měli sousedi radost." Panu primáři Hanzlovi se malý líbil, to jsem zaslechla a váha 3 754 g. Já byla ráda, že ho už ze mne vyndali, protože být tam o týden déle, tak nevím nevím, jak by ho páčili ven. I když v papírech je napsáno něco ve smyslu bezproblémové hladké vyndání. Pupečník jedenkrát kolem nožičky. Mého malého velkého syna mi pan primář Hanzl ukázal, byl v postýlce vedle mne, než jsem byla uspaná na šití úplně...

Tak jsem to přežila. Gynekologická JIP - nevzpomínám na ni v dobrém. Jedna sestra mě tam dohnala k slzám. Na pokoj jsem byla umístěna pod otevřené dvě okna, po přendání na postel jsem měla svalový třes, že až vedlejší maminka volala na sestru, ať přijdou. A tím to začalo..... přinesli mi peřinu navíc, následovaly za noc tři injekce proti bolesti do břicha - později jsem zjistila, že to jsou opiáty. Odmítla jsem další injekce na bolest, protože "omámená" jsem byla dost já i syn po kojení a nic jsem necítila (ještě další dva dny). Po necelém dnu jsem mastila na doporučení oné sestry raději na nadstandard, než aby se o mne starala ona. I když jsem se necítila vůbec dobře. Manžela jsem volala, ať přijede, tekly mi slzy, porotože nemůžu sama vstát z postele, natož si dojít na záchod. V neděli večer horečka, takže kapačkou nasazeny antibiotika, denně injekce na stahování dělohy a na ředění krve. V pondělí ráno od 5 hod. Jindříška už v celodenní péči. Ráno v 7 hod. bolest hlavy, takže nasazen kapačkou paracetamol a fyziologický roztok, abych se zavodňovala. Bolest nepomíjela. Řešilo se, zda mám zablokovanou páteř nebo jestli je na vině spinál. Ano, byl to spinál. Nicméně zablokovaná žebra jsem pocítila při nádechu hned. Bolest hlavy byla ráno a trvala celé dopoledne, po lécích útlum a přišla zas k večeru. Když jsem ležela tak žádná bolest. Když jsem seděla, tak mi málem praskla hlava. Když jsem chodila a přebalovala malýho, tak jsem bolestí neviděla - šlo to do očí. Ještě štěstí, že mi malý nespadl. No a do toho jsem začala řešit záchod - zácpa, takže zase něco proti zácpě. Po celém dnu utrpení, jsem po druhé "porodila". Nikdy nechoďte na porod bez klystýru!!!! Skvělé - další den k tomu všemu průjem, tak zas něco jiného. Do toho stále vykapávání kapačkama antibiotika, paracetamol proti bolesti hlavy (dopo a večer), stále zavodnění roztokem (asi 5 litrů bych odhadla), k tomu odběr krve 3x, cévkování - kvůli rozboru moči, injekce na stahování dělohy a zas na ředění krve.... Hurá je pátek 23.10. a já vydržím fungovat bez léků na bolest hlavy. Večer chci domů....... Žíly rozpíchané. Na ruce nebyla žilka, která by unikla vpichu.

Já vše léčím paralenem - nejlépe půlkou, takže toto všechno, to co jsem do sebe dostala s tím, že železo musím brát doma, abych dala dohromady krevní obraz, mne úplně rozložilo.... a to jsem nevěděla, co mne čeká doma. Šílené šestinedělí. Ještě štěstí, že už skončilo!!!!

Jinak dobrá zkušenost. Krásná nová porodnice, dokonce jsem poslední den dostala i novou skvělou elektricky polohovatelnou velkou postel - tak jsem si alespoň srovnala po týdnu záda. Jak jsem napsala výše. Už nikdy rodit nechci a věřím, že už ani nebudu. Bylo toho dost.

První spontánní porod - skončil pozdě nařízený císařem - dcera Anna po 4 dnech umřela.
Druhý porod - plánovaný císař - já druhý den bez bolestí, fungující na 100% - dcera Barbora po 4 dnech se žloutenkou a teplotou přes 38 °C skončila na novorozenecké JIP se dvěma antibiotikama. Ale přežili jsme to snad v rodině ve zdraví.
Třetí porod - plánovaný císař - já viz. výše uvedeno - syn Jindřich bez komplikací.

Dej mi Bože sílu, ať děti vychovám a dovedu do dospělosti jako slušné a spořádané lidi a hlavně ať to vše přežijeme všichni ve zdraví. 

Pěkné Vánoce 2015 a šťastný a klidný rok 2016.

Vaše Jitka

 

TOPlist
aktualizováno: 31.01.2020 11:36:01